Téma: Jak prokouknout Putina (část 1.) – Putinovy osmiletky

Putin se dostal oficiálně dostal k moci na jaře 2000 po prezidentských volbách. K moci se ve skutečnosti prodral už zahájením druhé války v Čečensku v létě 1999. Válku zahájil výbuchy v Rusku, do kterých byla podle svědectví zapletená FSB, kterou tehdy řídil. V Čečensku během bombardování hlavního města Groznij zbaběle zavraždil desítky tisíc civilistů. Srovnal ho se zemí kobercovým bombardováním. Od té doby Putinův režim Čečensko okupuje a používá jeho vojáky na Ukrajině. Takovým svinstvem tedy začalo Putinovo první osmileté období. Mělo skončit podle ruské Ústavy v roce 2008, ale neskončilo. Co se stalo?

Putin vázaný Ústavou dobře věděl, že by správně měl po osmi letech v Kremlu jako prezident ve funkci skončit. Tomu se chtěl za každou cenu vyhnout. Proto si naplánoval, jak si to mazaně zařídit. Čtyři měsíce před dalšími prezidentskými volbami přikázal zahájit konflikt v Gruzii a vytvořil tak dvě separatistické oblasti v Gruzii. Udělal to kvůli tomu, aby doma ukázal, kdo bude další čtyři roky V Rusku skutečným pánem situace. Jeho touhu zůstat v prezidenské funkci tentokrát odnesli Gruzínci.  Putin si totiž vymyslel fintu s přerušením prezidenské funkce a formálně dosadil na čtyři roky do Kremlu svého poskoka Medveděva. Vládl tak jedno období „skrytě“ jako předseda vlády. Byl to ale Putin, kdo inscenoval výměny na vrcholných pozicích GRU, FSB a dalších ruských tajných služeb.

V letech 2008 až 2012 začala výjimečně Putinova první (a poslední) čtyřletka. V té době Putin založil služby pro hybridní válečné operace. Do tohoto období spadá i první ruský pokus o ovlivnění amerických voleb, začátek cenzury a kontroly ruského internetu, začátek vytváření struktur pro hybridní operace. V prosinci 2011 v době ruských prezidentských voleb protestovaly (v Moskvě, Petrohradu i jinde) proti Putinovy tisíce lidí. Organizátorům protestů [1] to Putin nikdy neodpustil. Už tehdy se rozhodl úplně zlikvidovat opozici, vraždit opoziční ruské politiky, oligarchy, novináře, zběhlé agenty atd.

Ještě před ohlášeným výsledkem voleb (prosinec 2011) sáhl Putin ke svému tradičnímu  machiavelistickému triku. Opět se konala rošáda ve vedení ruských tajných služeb [2]. Ve všech diktátorských zemích platí pravidlo, že si nikdo nesmí být (kromě vůdce) jistý svojí funkcí…

Druhá Putinova osmiletka (2012 – 2020) se vyznačuje horečnatou snahou, pojistit si moc a funkci na věčné časy. Sled událostí to dobře ukazuje. Ruská loutka v Kyjevě (Janukovič) měl Ukrajincům překazit snahu o vstup do EU. Putinovi to vměšování ale nevyšlo. Ukrajinské obyvatelstvo se v hlavním městě Kyjevě postavilo proti jeho záměrům a Putinovu loutku vyhnalo do Ruska. Tehdy vznikl Putinův nápad na drsný revanš Ukrajině. V roce 2014 zahájil další pokud o úplný rozvrat a ovládnutí Ukrajiny. Použil k tomu už „osvědčenou“ taktiku – separatisty a ruskou armádu. Tak začala válka na východní Ukrajině. Putin nevěděl, jak světové společenství zareaguje, proto si počínal opatrně. Válečné tažení začal až po olympiádě v Soči, k okupaci Krymu použil neoznačené vojáky Wagnerovy armády. A lhal všem, že s takovou operací nemá nic společného. Tehdy se Putin namlsal. A začal si myslet, že jeho snaha o obnovu slávy SSSR mu půjde hladce.

17.čevna 2014 ale ruský protiletadlový systém Buk sestřelil Malajsijské dopravní letadlo s 298 lidmi na palubě. Letělo s turisty z Amsterodamu do Kuala Lumpuru. A na východě Ukrajiny propukla ruská válka, která trvá už přes deset let. Prigožin začal v témže roce provozovat trolí farmu v Petrohradě.  Ruská válka ale neprobíhala jen na Krymu a na východní Ukrajině. 16.října a 3. prosince ruští agenti GRU vyhodili do povětří muniční sklady ve Vrběticích. Muniční sklady začaly vybuchovat i v Bulharsku. Ruské letectvo v roce 2016 začalo bombardovat a vraždit v Sýrii. Diktátor Putin pomáhá diktátorovi Asadovi zabíjet syrské obyvatelstvo. Uprchlická vlna ze Sýrie kulminovala právě v době Putinovým tažení v Sýrii. V roce 2016 (před dalšími prezidentskými volbami v Rusku) proběhla obvyklá Putinova rošáda v ruských tajných službách. Ty se hned na to angažovaly v Turecku (pokus o svržení prezidenta v Turecku 15. červenec 2016). Agenti ruské tajné služby vraždili v Británii, Německu i jinde.

Ještě si připomeňme druhé a zásadní ovlivnění amerických voleb (Hilary Clinton x Donald Trump). Také tehdy sehrály nablahou roli ruské tajné služby. Zveřejnění ukradených emailů  demokratické kandidátky, data z Cambridge Analytika ze sociální sítě Facebook, kontakty ruských tajných služeb na volební tábor Trumpa apod.

Zdálo se, že Putin zahájil neporazitelné tažení a většina Rusů propadla nadšení z připojení Krymu k Rusku. Putin začal stavět Kerčský most na Krym, zvyšoval závislost EU na ruském plynu a ropě. V roce 2019 přesunul banku MBI z Moskvy do Budapešti k Orbánovi. Tu banku, která má za úkol financovat ruské špiony. Od té doby má Orbána a s ním i Maďasko pevněji v hrsti.

Putinova poslední osmiletka (2020 – 2028)

Lze jí nazvat bodem obratu. Doposud Putinovy všechny ta všivárny v Čečensku, Gruzii, Sýrii, Africe, Ukrajině procházely bez velkého odporu. Donald Trump dělal rotyku v americké zahraniční politice a Putin si mnul ruce, jak to Američanům pěkně zavařil. Jenže záhy narazil na první limit svojí moci. Když chtěl zahájit útok na Kyjev, musel počkat až skončí olympijské hry v Pekingu. Čínský prezident mu nedovolil olympiádu válkou pozkazit. Putinovi se navíc nepovedl jeho plánovaný  blitzkrieg na Kyjev. Na to „jeho“ favorit Donald Trump prohrál volby a Američané otočili kormidlem zahraniční politiky. Evropě po zahájení Putinova útoku došlo, že Putin zavře kohoutky plynovodů a ropovodů EU, kdy se mu zachce. Tak se i Evropa musela začít starat o náhradní řešení. Bylo to trpké probuzení po letech chlácholení vlastní veřejnosti řečmi o mírové spolupráci s Ruskem.

A Putin? S tím to od 22.4. 2022 začalo jít z kopce. Jen si představte ten sešup. Ještě několik dnů po zahájení útoku na Kyjev si myslel, že bleskově porazí Ukrajince. Místo toho, ale ztratil už půl milionu vojáků, přišel o třetinu ruské černomořské flotily, jeho chloubu Kerčský most Ukrajinci dvakrát málem zničili, už po roce se proti němu vzbouřili Prigožinovi Wagnerovci. A nyní, dva a půl roku po zahájení úderu na Kyjev, vtrhla ukrajinské armáda do ruského pohraničí. Rusko přišlo o desetinu kapacity ruských rafinérií, skoro všechny moderní tanky, ruská flotila opustila okupovaný Krym. Pokud to půjde nadále tak rychle, Putin to nepřežije. Co mu bude platné, že ohnul ruskou Ústavu a stal se doživotním diktátorem. Dnes je mezinárodně hledaným zločincem, který nemůže vycestovat ze země. A hlavně dobře ví, že pokud na Ukrajině nezvítězí, svojí další osmiletku ani nedokončí.

Na Putinovy osmiletky se můžeme zjednodušeně dívat jako na dekády. V první dekádě budování neomezené moci v Rusku, ve druhé zahájení válečných tažení. Ve třetí dekádě rozpoutání války nejen proti Ukrajině, ale i Evropě, USA a dalším svobodným, demokratickým zemím.

Hitler ve třicátých letech po nástupu k moci slíbil svým stoupencům, že za deset let Německo nepoznají. Tak se i stalo. Putinovo Rusko nepoznají Rusové po třiceti letech. V největší zemi na světě jde všechno (i úpadek) přece jen pomaleji. Ale věřme si. I na Putina už se vaří voda.

[1] Vražda politika Boris Němcov, vražda novinářky Anny Politkovské, otrava agenta Sergej Skripal, vražda právníka Sergeje Magnitského, vražda Alexeje Navalného. Mnohé další Putinovy vraždy na objednávku si lze na internetu dohledat.

[2] Viz příloha

Příloha: ruské vedení 20. a 21. století